Zvládnout rakovinu prsu ve třiceti letech a v těhotenství?
Díky blízkým to jde.
Jmenuji se Anna, nyní v roce 2026 je mi 31 let, pracuji jako lékařka v oboru rehabilitace a jsem hlavně maminka dvou akčních chlapečků ve věku 1 a 3 roky. Bydlíme s manželem v malém městečku u Ostravy a mám skvělou rodinu, kde jsou maminka i bratr také lékaři.
Ve druhém trimestru svého druhého těhotenství jsem postupně přestávala kojit prvního syna a zdálo se mi tužší pravé prso. Svěřila jsem se svému gynekologovi, který nechtěl nic riskovat a dal mi žádanku na sono. Ještě před vyšetřením jsem si ale sama nahmatala bulku v levém prsu.
Na sonu mi rovnou vzali vzorek a za týden jsem se dozvěděla, že jde o zhoubný nález se špatnou prognózou. Kromě únavy, kterou jsem přisuzovala těhotenství a péči o staršího syna, jsem nepociťovala vůbec žádné příznaky.
Rychlý spád událostí a strach o miminko
Bylo těsně před Vánocemi a díky mé prořízlé puse jsem se hned dostala do péče pana profesora Michaela Halašky ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze. V Ostravě se totiž těhotné onkologické pacientky příliš neřeší a musela bych dlouho čekat.
Následoval kolotoč vyšetření jako biopsie prsu, magnetická rezonance či biopsie uzliny. Čekání na výsledky pro mě bylo nejhorší – cítíte nejistotu, čekáte nejhorší a doufáte v nejlepší. Od začátku jsem měla největší strach o miminko, které jsem čekala.
Velmi se mi ulevilo, když mě má blízka kamarádka onkoložka a následně i pan profesor ujistili, že nebudu muset na potrat a chemoterapie plodu neublíží. Věděla jsem, že musím být silná nejen kvůli miminku v břiše, ale i synovi, který už byl doma.
Průběh léčby a nepostradatelná podpora
Léčba se skládala ze dvou chemoterapií, operace, dalších chemoterapií, porodu, zbytku chemoterapie a nakonec ozařování. Vzhledem k tomu, že genetické vyšetření u mne neprokázalo žádnou mutaci, mohla jsem se rozhodnout pro záchovnou operaci prsu.
Největší oporou mi byl manžel, kterého diagnóza sice zpočátku velmi zdrtila a cítil se bezmocný, ale s naprostou samozřejmostí se mnou absolvoval všechna vyšetření a staral se o rodinu. Podpořili mě také rodiče, tchán s tchýní a bratr chirurg.
Porod byl vyvolán před termínem, byl rychlý, nekomplikovaný a miminko se narodilo zdravé. Poté jsem ale dostala infekci a chemoterapie po porodu pro mě byla kvůli další viróze a celkovému nedostatku energie už náročnější.
Nová životní perspektiva a vzkaz ženám
Má léčba by bez manžela a rodičů vůbec nebyla možná. Velmi mi pomohla i kamarádka s podobným osudem v rodině, která mi zajistila darované mateřské mléko, abych kvůli chemoterapii nemusela mít špatný pocit, že synovi nezajistím to nejlepší.
V psychickém zpracování tohoto traumatu mě pak nejvíce podržela má víra v Boha. Ostatním ženám v podobné situaci chci vzkázat, že v tom nejsou samy a nejdůležitější je psychická pohoda. Nebojte se říct si o pomoc, když na to samy nestačíte.
Tato zkušenost mě posílila a utvrdila můj žebříček hodnot v tom, že na rodině a každodenních radostech záleží nejvíce. Vnímejte své tělo a nezavírejte oči před prevencí – čím dřív se na nemoc případně přijde, tím lépe.
