Onkologické onemocnění představuje pro většinu nemocných velký zásah do života a do funkčního stereotypu. Ve většině případů znamená dlouhodobou pracovní neschopnost, protože obvyklá délka léčby i s nutnou rekonvalescence se pohybuje okolo tři čtvrtě až jednoho roku. Během tohoto období se ve vnějším i vnitřním světě nemocných mnohé mění. I proto stojí ke konci léčby před rozhodováním, jak dál, a řeší mnoho nejasných otázek.
Patří k nim například otázky okolo rekonvalescence a rehabilitace. Byla dostatečná, udělal či udělala jsem dost pro prevenci trvalých následků léčby nebo návratu onemocnění? Mám či mohu se vrátit ke své původní profesi nebo do původního zaměstnání? Je pro mne vhodné? Jakou výši úvazku zvládnu bez zbytečného přetěžování? Jakou výši mi umožní stávající zaměstnavatel, případně jakou najdu na trhu práce? Mám žádat o prodloužení nemocenských dávek nebo o invalidní důchod? Jaký stupeň invalidity mohu předpokládat? Jak mohu při určitém stupni invalidity pracovat? Co budu dělat, když po vyčerpání podpůrčí doby nemocenských dávek a po návratu do práce onemocním nebo budu mít úraz? Jak mám komunikovat se zaměstnavatelem o prodělaném onemocnění?
Většina těchto otázek ve skutečnosti směřuje k jedné klíčové: Jak mám pracovat, abych se nepřetížil či nepřetížila a a aby se rakovina nevrátila? Na řadu otázek, které zazněly výše, nemá jednoznačnou odpověď, onkolog, praktický lékař ani personalista a není ani mnoho prostoru pro bezpečné testování návratu do práce.
Některé otázky může zodpovědět praktický lékař, ale jeho rady nemusejí být správné. Doba, kdy se invalidita řešila přes praktika, je pryč. Nyní si o většinu věcí žádá pacient sám, a praktický lékař zpracovává a sepisuje lékařský nález. Proto nemusí odhadnout, jak žádosti dopadnou, respektive jak rozhodne posudkový lékař. Tím může nemocnému velmi zkomplikovat finanční situaci. Například když doporučí prodloužení podpůrčí doby pracovní neschopnosti, nedopadne to, a nemocný zatím nemá ani požádáno o invaliditu a zůstává bez příjmu, anebo pokud lékař naznačí nemocnému, že mu invalidita v určitém stupni zůstane, a nestane se tak.
Kde tedy reálně hledat pomoc? Pomohl by sociální pracovník, ale při žádné onkologické ambulanci je nenajdete, docházejí pouze na lůžková oddělení. Úvaha tímto směrem se sice otevírá, ale je zatím zcela na počátku. Jedním z výstupů kulatého stolu pořádaného na podzim roku 2023 na ministerstvu zdravotnictví ve spolupráci s Hlasem onkologických pacientů bylo, aby v každém Komplexním onkologickém centru byl sociální pracovník na pomoc při řešení návratu do zaměstnání po onkologické nemoci.
Základní laickou pomoc najde nemocný nebo jeho blízcí v pacientských organizacích, odbornou se zaměřením přímo na onkologické onemocnění v Amelii, z.s., která má jako jediná registrovanou sociální službu odborného sociální poradenství pro onkologicky nemocné. Obecnější informace o pracovní neschopnosti, o invaliditě, o úřadu práce a podobně, lze získat v poradnách NRZP. Klíčový je však v pomoci a v reflexi situace sám nemocný.
Nad čím je třeba se zamyslet před návratem do práce? Především určitě nad tím, v jakém jsem stadiu onemocnění. Zda v remisi, tedy v bezpříznakovém období, nebo se onemocnění podařilo jen částečně zastavit, přestože zásadní potíže necítím. Zda znám svá omezení a potřeby úlevy pro komunikaci se svým původním nebo novým zaměstnavatelem. Jaké zákroky, ambulantní léčba nebo léčebné pobyty mne ještě čekají, abych mohl nebo mohla odpovědět na otázku rozsahu absencí v práci.
Nelehké je přemýšlet o výši pracovního úvazku, který dokážu zvládnout, zvláště po delším výpadku a při trvající pomoci rodiny či okolí při zvládání domácnosti a jiných povinností, jako je péče o děti či o staré rodiče. Je třeba si na rozhodování dát čas a trochu testovat své síly a možnosti, například realizovat „pracovní týden na zkoušku“. Ten, koho by tato problematika zajímala, najde víc informací v brožuře Amelie
Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci, jejíž 3. vydání je ke stažení na webu www.amelie-zs.cz.
Následně je důležité mít všechny informace, které v dané situaci připadají v úvahu, aby bylo možné vytvořit plán a případně i několik scénářů řešení. Proměnných je mnoho, a jeden plán je mnohdy málo. Někomu postačí web a vyhledávání, někomu šikovná brožura a někdo potřebuje individuální poradenství. Mnoho nemocných má stále pocit, že sociální poradenství je jen pro ty, kdo mají nedostatek finančních prostředků, ale není tomu tak. Sociálně právní a pracovně právní legislativa je dosti složitá, mění se, a zároveň nepatří k základnímu vzdělání, i proto je obecné povědomí velmi nízké a lidé dělají mnoho zbytečných chyb.
Co je tedy dobré vědět? K základním pravidlům patří, že pracovní neschopnost se vztahuje na zdravotní stav akutní, zatímco invalidita se zaměřuje na stav dlouhodobý. To je třeba řešit při rozhodování, zda žádat o prodloužení podpůrčí doby pracovní neschopnosti (jde o dokončení léčebného procesu), nebo o invalidní důchod (jde o dlouhodobé dopady léčby). Obě dávky jsou pojistné, tedy je nutné mít v potřebné době uhrazené pojištění, u pracovní neschopnosti nemocenské, u invalidního důchodu důchodové.
Důležité je také zohlednění času. O invaliditu je třeba žádat nejméně 3 měsíce před ukončením pracovní neschopnosti, pokud nemám návazný příjem (nepředpokládám návrat do práce/nemohu se do ní vrátit), zatímco o prodloužení pracovní neschopnosti mohu žádat maximálně 30 dní před koncem podpůrčí doby v pracovní neschopnosti.
Již zde je patrné, že může vznikat mnoho otázek pohybujících se na hranici legislativy a zdravotního stavu. Proto je vhodné se poradit, nejlépe u sociálního pracovníka se zkušeností s onkologickým onemocněním. Výše zmíněné však platí i u řady jiných dlouhodobých onemocnění, zejména u těch, která se vyvíjejí, jako je roztroušená skleróza, revmatoidní artritida nebo duševní onemocnění.
V souvislosti s tímto tématem je také třeba upozornit na obecně známou věc, že ČR patří k zemím s nejnižším podílem částečných úvazků v EU. Přitom o ně mají zájem nejen OZP, tedy osoby s handicapem, ale také starobní důchodci, studenti a ženy při nebo po rodičovské dovolené, a proto je třeba být aktivní, zajímat se včas, protože pak je vyšší šance na dobrý výsledek, se kterým bude onkologicky nemocný spokojen.
Autor: TEXT: Šárka Slavíková FOTO: archiv Amelie
MOSTY 3, 2024