Lymfomy jsou většinou tzv. systémová onemocnění, což znamená, že již v úvodu bývá postiženo více uzlin v těle. Nejedná se o metastázy, jako tomu je v případě jiných nádorů (například prsu, plic atd.), systém mízních uzlin je přirozeně propojen pomocí mízních cév, a proto již velmi časně dochází k rozšíření lymfomu do dalších uzlin v těle.

Pacienti s lymfomem se léčí buď v Komplexních onkologických centrech (KOC) nebo v Centrech intenzivní hematologické péče (CIHP), která jsou zřízena ve velkých fakultních nemocnicích. Oba typy pracovišť mají možnost používat nejnovější možnosti léčby, také v nich probíhají klinické studie, ve kterých jsou hodnoceny nové léčebné postupy.

• Přibližně u 1/3 pacientů se na počátku onemocnění objeví zhoršující se únava bez zjevné příčiny, intenzivní noční pocení nebo teplota nad 38 ºC bez zjevné infekce, případně hubnutí bez změny dietních návyků (označují se jako tzv. B-příznaky), které pacienta přivedou k lékaři. 
• Někdy se lymfom může projevit viditelným či hmatatelným zvětšením mízních (lymfatických) uzlin v místech, kde jsou lymfatické uzliny blízko povrchu těla, například na krku, v podpaží či v tříslech. 
• Jindy se může lymfom projevit například obtížně léčitelným „zápalem plic“, nebo „jen“ bolestmi břicha či jinými příznaky, které nádor vyvolává svým růstem a útlakem okolní tkáně či orgánů. 
• Změny v krevním obraze (zvýšená hodnota bílých krvinek, nebo naopak např. anémie/chudokrevnost či snížená hodnota krevních destiček) mohou také upozornit na hematologické onemocnění. 
• Na onemocnění lymfomem se může přijít i náhodou při vyšetřování z jiných příčin. 
• Při podezření na lymfom ošetřující (praktický) lékař rozhodne o provedení biopsie uzliny nebo jiné postižené tkáně ve spolupráci s chirurgem nebo jiným odborníkem (např. lékař ORL). 
• Po potvrzení, že se skutečně jedná o lymfom, je pacient odeslán ke specialistovi – hematologovi/hematoonkologovi, který provádí další specializovaná vyšetření.

• Lymfomy mají díky obrovskému pokroku v poslední době ve většině případů dobrou prognózu. 
• U celé řady pomalu rostoucích, tzv. indolentních lymfomů sice nelze pacientům garantovat úplné vyléčení, na druhou stranu nemocní s těmito typy lymfomu žijí mnoho let často bez významnějších obtíží. 
• Onemocnění sice vyžaduje čas od času léčbu, ale celkově se chová spíše jako chronická nemoc. 
• U agresivních forem lymfomů se výsledky léčby také zlepšují, stále ale současná medicína nedokáže zajistit vyléčení všech pacientů. 
• U většiny typů již je k dispozici několik způsobů léčby, a pokud ten první nefunguje, je možné nabídnout několik dalších variant.